další novinky
Jan Molič publikováno 4. 4. 2022 v 14:24
Havárie užitkové a pitné vody
Celkový stav zásobních nádrží na užitkovou vodu je špatný. Několik let ještě vydrží, ale nastal čas uvažovat o náhradě. Také proto, že za pozemek pod nimi platíme ročně 40 tisíc korun - třeba by se našlo lepší řešení? Vzhledem k současným cenám - jen výměna té sběrné trubky stála 120 tisíc korun - to nebude levné.
Kromě toho budeme muset začít opravovat celé potrubí od kolonie až k prameni v Belvederu. 15 let ještě vydrží, ale bude ho nutno začít výměňovat, a to postupně, protože vyměnit najednou celé v délce jednoho kilometru nejde.
A konečně, bude nutné opravit prameniště a vodárnu v Belvederu.
Alternativním řešením by jistě bylo zavedení pitné vody. Bylo by jednoduché, obešli bychom se bez těch zásobních nádrží a nemuseli bychom ani rekonstruovat rozvody po kolonii. Před dvěma lety bylo toto řešení odhadováno na 4,5 milionu korun, dnes by to mohlo být 6 milionů. Počítalo se tedy pouze s natažením trubek podél plotů, bez výkopů. Tehdy jsme se však rozhodli, že budeme investovat peníze raději do opravy stávajícího systému, protože ten funguje a je jistota. Proto se začalo s legalizací vodovodu z Belvederu, která bude dokončena letos.
V neprospěch pitné vody hovoří fakt, že ji mohou zakázat používat k zalévání. Předloni se to stalo třeba ve Vraném (nicméně Vrané má jiný zdroj než Praha). Uvažovalo se o tom, že by pitná voda měla mít zvláštní ochranu v Ústavě a pak je otázkou, co by z toho vyplývalo? Mohli by například sledovat nebo omezit její odběr. Toto všechno jsou velké neznámé, které bohužel nedokáže nikdo předpovědět. Pro nás by ale zákaz zalévání pitnou vodou byl zásadní. Právě to nás vedlo k rozhodnutí, držet se stávajícího systému i za cenu toho, že jeho oprava bude dvakrát až třikrát dražší.
Další navrhované řešení, čerpání vody z Vltavy, bylo předloni odhadnuto na 4,5 milionu korun. Dnes by to bylo opět asi 6 milionů. A opět by se jednalo asi o kilometrové potrubí tak jako z Belvederu. V podstatě by to bylo podobně nákladné a náročné jako oprava stávajícího systému. Také v případě vody z Vltavy by bylo nutné rekonstruovat zásobní nádrže i rozvody vody po kolonii, čili cena srovnatelná s rekonstrukcí stávajícího systému. A ještě bychom to museli zaplatit a současně provozovat stávající systém. Tudíž tato varianta je nereálná.
V podstatě otázka zní: buď mít pitnou vodu a riziko, že nebudeme v létě zalévat vůbec, nebo vlastní zdroj, ale za dvojnásobnou až trojnásobnou cenu? Konkrétně, když se ta cena rozpočítá na zahrádky, pak ta otázka zní: zaplatit 30 tisíc korun za pitnou vodu v průběhu dvou let a poté projekt zrealizovat, nebo 60-80 tisíc korun za rekonstrukci Belvederu (postupně tak, jak by se obnovovaly části systému, třeba v průběhu deseti let)?
Rekonstruovat vodovodu z Belvederu jsme zatím nezačali. Zatím se ho jen snažíme zlegalizovat. Tudíž pořád je ještě čas na to, případně změnit rozhodnutí a zavést pitnou vodu. Také se opět snažíme získat dotaci na rekonstrukci stávajícího systému (s tou by šlo počítat ovšem až tehdy, až bude vodovod legalizován, zapsán v katastru).
S městem máme nyní dobré vztahy a tím i větší jistotu, že se s námi počítá. Tím pádem můžeme dělat dlouhodobější a nákladnější projekty, nejen systém provizorně udržovat.
V každém případě se poplatky za zahrádky v příštích letech značně zvýší, s tím se bohužel nedá nic dělat.